Chtěl bych ti splétat pramínky vlasů,
chtěl bych být motýlem, který je neustále s tebou,
chtěl bych být tvým stínem, abych přemáhal tvůj strach,
chtěl bych být tvou řasou, abych viděl úsměv tvůj,
když padne první sníh.
Žijeme ve světe,
kde nikdo neví hodně,
nikdo neví málo,
ale každý ví dost,
každý potlačuje špatnou stránku mysli,
a ta dobrá je jen výsledkem našeho úspěchu,
i v tomto zhrzeném světě,
ve světle mylných tvrzení společnosti,
mám tě rád.
Jen málo věcí v životě je absolutních,
ale tohle ano,
je to pevná půda pod nohama mého života,
je to rozsvícená louč, které nikdy nedám vyhasnout,
světlo z ní je můj vchod i východ do tajemství života,
do tajemství ukrytého v srdci,
do tajemství, nad kterým lze jen žasnout,
a snít ... a nechat se odnášet ...
Kam? To se uvidí ...
Vím jen, že budu s tebou,
a to mi stačí.
Stačí.
Hodnocení:3.63 (celkem: 29, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 45x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Osudy | Zmatek | Korále | Na rozloučenou | Výbor z Mirroru