Buch, buch, buch...
Bůh? Spíš sen, noční můra.
Tluče, buší, ale nejvíc... pláče.
Slzy v barvě krve,
ne, proč by měly?
Nářek zpívá duši,
pohřební mše, ano, ráda poslouchá.
Smál bych se,
ale stále, stále silněji,
pořád jen buší...
BUCH. Bez hlesu,
smutku nebraň.