Určitě ne lkaním nad vzpomínkou, to v žádném případě...naštěstí mé vzpomínky na ty roky se vážou k lidem a sportu jako takovému, ne slávě (ostatně stejně v podstatě není téměř k jaké). Naopak spíše posmutnělé zjištění nad okřídleným všechna sláva polní tráva...jednoduše řečeno.
Potom chápu Vím, že nezmiňuješ konkrétní slávu... jen mně ta minulost přišla strašně vzdálená...pro slávu...
Mě sláva nelízla... ale kdysi jako malá mě dostala jedna věta ve starých řeckých pověstech... slavný může být jen ten, kdo na slávu nemyslí... jenomže jsme jen lidé, že? Tvoje pocity jsou už lkaním nad vzpomínkou, jsou přesto konkrétnější, než si myslíš;-)
Kamile: Nezmiňuju konkrétní slávu, popisuju pomíjivost prchavého pocitu, který i mě (pro vysvětlení) kdysi vzdáleně "líznul" ve sportu...Ti červi jsou silnější gradací metafory vyjádřené odkvétáním honosných květů magnólie.
Já si nedokážu definici slávy dost dobře představit. Pro mě je sláva možná je po těžký dřině, ale přece bych ten stav nenazvala slávou... myslím, že sláva je pro mě něco jiného než popisuješ, slovo "sláva" vhápu jako prudký ohraničený okamžik... pokud vzpomínáš na slávu minulosti, není to už pro mě sláva... víš, pokud si na ten minulý okamžik dokážeš vůbec vzpomenou... není to sláva, je to milost, čest a v ní nejde o červy, kteří ji rozkládají, ta je nerozložitelná... Ale dík, tvoje dílo nutí k zamyšlení.
Přání | Moje melancholie | Postřehy | LP1900 | Zdar srazu