Úspěch, Sláva umíněná,
za drobky vděčná.
Z rukou žen krásných marná
a s věkem neskutečná.

V chimérách stavěná,
pouhé mlhy oparem,
mnohdy v troskách rozkývaná.
Přepestré závrati života pouhým odvarem.

Chimérou posvěcena,
na nohou ze suché hlíny,
vrtkavou přízní znejistěna,
po bouři let z ní zbudou pošetilé stíny.

Tu Slávu troufalosti
babylónských chrámů, reálií
semele čas. Vždyť odkvétá bez milosti
i něžná hebkost květů magnólií.

Pod nánosem minulosti
ji jen červů pluky hostí.