raz dva tři schody
na plošinu vozu
i přes sklo okna cítím
jak mě březnové slunce
hladí po tváři
vedle mě stojí
kluk, muž, chlap
asi s handicapem
nebo jak to říct
slušně
je to prostě vidět
a taky
jedem kolem Kociánky, že
takže si troufám tvrdit
que c'est bien évident
a má sluchátka
na uších
vesele pokyvuje hlavou
a usmívá se
březnové slunce
hladí jeho tvář
stejně jako mou
a já
mám v hlavě asi moc velkej bordel
než abych se nezastavila
a nepomyslela si
jak je děsně super
že některý obyčejný věci
fungujou asi tak, jak maj
Hodnocení:4.2 (celkem: 21, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 48x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
nesedí mi tam řádek - kluk, muž, chlap
jinak je to moc hezký, niterný, je to jen okamžik a z těch se skládá celej život, ze spousty malých - velkých okamžiků a tys ten svůj krásně zachytila
takže jo, líbí
velký myšlenky.nesmysl,nacpi do textu nějakou velkou myšlenku.jak? no normálně,nějakou pořádně velkou..blbost.je to dobrý jak to je.mimochodem,že některý věci fungují tak jak asi maj a dokážeš to najít,je dobrý.líbí se mi to.na hrob si ale nech napsat něco většího.
West: Jo, ta ti tam chybí správně, ani tam být nemá ... smyslem je jen ten chvilkovej dojem a radost z radosti druhých ... a nejsem úplně skalní fanda takových těch extrémně básnických obratů a myšlenek hlubokých jak Mariánský příkop, tak asi proto se to trochu blíží próze ... každopádně chápu a dík za komentář
:-/ Zdravím, tohle se čte na 100% jako próza. Bohužel to u mě ztrácí na významu. Nehodnotím. Chybí mi tam nějaká velká myšlenka, která by stála za to. Pro mě - fádní nuda.
Okno do duše | Na svobodu | Málo hulíš, kamaráde | Síla okamžiku | Momentální zoufalství jednoho idiota.