Krupky v nohách, krupky v očích, krupky na jazyku,
vlasy zachytí jen pár volánků ze severní stěny a stužku okamžiku...
tam, v zemi, kde kouř má svůj stín
a papiloty nedotykatelnosti
rozpukají klín.
Holubi hnízdí v kapsách hvězd a vrkají neslyšně
jak kastaněty pod hladinou,
jen občas vzpomínky vlažných rán
v sanicích tu plynou...
Smrtelně krásně.
Bude den.
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 48x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Díky moc... někdy, teda často lituju, že jsem nešla studovat češtinu, to bych mluvila taky tak fundovaně;-) ... vážně, moc hezký komentář, díky za něj.
doba ledová prý přichází ... je to normální koloběh oběžné dráhy země, klima se pořád mění jako roční období. V podstatě je vypočítáno, že se ochlazuje tak od 50. let 20. století. Jenže je to ovlivněný spoustou jiných jevů, např. skleníkový plyny a tak Třeba v na přelomu 15. a 16. století byla průměrná teplota ve střední Evropě o několik stupňů nižší než teď, říká se tomu "malá doba ledová" - zvětšily se ledovce v Alpách. No, tak uvidíme, ale je to pomalej proces
ale to neni překlep:-( kaskaněty jsou takovej hudební nástroj, mušličky, používaj to Španělé ... teď jsem z toho zblblá ... pod hladinou jakože nejsou slyšet
Můj malý svět | Listopad | Ráj | Nálada | Evangelína