Vyzobáváš jednotlivé momenty ticha,
abys je zaplnil špetkou umění, múzy a melodična.
Ta potvůrka je tam vždy s námi,
na pozvánce není,
ale každý si v duchu přiveze svou "plus jedna".
Moc se neobtěžuje s formalitami,
je trochu do větru,
a tak nějak si to tam užívá se všemi,
vezmem ji dokola,
však ona s námi zase zatočí (víc než kapitán).
Utřeš si botu,
nenadávej na vlaštovku,
a opanuješ svůj prostor u bazénku,
a pak ještě tu a tu... a ještě taDitu.
Sbíráš všechny ty slova,
a ucpáváš si uši,
aby Ti žádná nevypadla,
tlačíš je hlouběji,
a pečlivě schováváš do šuplíků.
Každý panáček má jasné instrukce.
Užíváš si sen noci popelínské,
a dáváš Einsteinovi za pravdu,
čas je relativní,
a v Popelíně běží rychleji než prsty po kytaře.
Nothing else matters.
Fázi stabilizace střídá nostaligizace.
"Už zase je konec?!"
To objetí je vždy sobecké,
loupežné,
zase si odvezeš kus Popelína s sebou.
Nevrátíš ho. Nikdy.
Jen doufáš, že si za rok odvezeš další dílek...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Dvě tečky | Once | Thoughts messenger | Beze smyslu | Umění přetvářky