Všichni jsme šampioni ztracenejch iluzí,
pro nás je ráno s desaterem sklepních víl
a tajemnejch králů, schovanejch pod kedlubnovým listem,
ukradli jim křídla, teď sedí na schůzích
a mnou si víčka, zasažený svistem
věčnosti, s ním ubejvá jim sil.
Proto nás váběj ukňouraným hlasem,
na palačinky, nebo párky v rohlíku,
opeče je snad slaměný slunce, ale nedoufej tak rychle...
ovečky po obloze honějí se zase,
v polici žloutnou starý bichle
a semínka klíčej v truhlíku.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Paradní dílko. Koukám, že jsme dneska naladěni na podobnou vlnu, i když jsem to vyjádřil poněkud jinak. Možná, že se nedokážu smířit s tím, že ty iluze nejdou zrealizovat a myslím, že je to mým okolím.
Cesta domů | Ne quitte pas... | Maminčiny slzy | Listopad | Jen si tak hrát...