Všichni jsme šampioni ztracenejch iluzí,
pro nás je ráno s desaterem sklepních víl
a tajemnejch králů, schovanejch pod kedlubnovým listem,
ukradli jim křídla, teď sedí na schůzích
a mnou si víčka, zasažený svistem
věčnosti, s ním ubejvá jim sil.

Proto nás váběj ukňouraným hlasem,
na palačinky, nebo párky v rohlíku,
opeče je snad slaměný slunce, ale nedoufej tak rychle...
ovečky po obloze honějí se zase,
v polici žloutnou starý bichle
a semínka klíčej v truhlíku.