Je tiše tam
kde zvoník úpěnlivě zvonil
a odpor zadupán
i krev co se vsákla
s otiskem květů
osud dávno skropil
můj tichý kraj
to byl jsem ještě k světu
vidinou klamán
když vstoupil do korzetu
můj zrak
to já jen tak stával
osaměle
s kyticí aster od Moneta
cestu si produpával.
Hodnocení: 4.5
(celkem: 18, počet hlasujících: 4)
(celkem: 18, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zas ta slova... 
Ale tahle mi sedí, konečně... snad i bez toho poslední verše bych si ji dokázal představit...ale co.
kvalitní komentář (0)
Ale tahle mi sedí, konečně... snad i bez toho poslední verše bych si ji dokázal představit...ale co.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Marnost | Růže ulomená | Odpoledne v utopii | Předjaří | Zrcadlení