Je tiše tam
kde zvoník úpěnlivě zvonil
a odpor zadupán
i krev co se vsákla
s otiskem květů
osud dávno skropil

můj tichý kraj

to byl jsem ještě k světu
vidinou klamán
když vstoupil do korzetu
můj zrak
to já jen tak stával
osaměle
s kyticí aster od Moneta

cestu si produpával.