A přitom bylo poledne: zkouška sirén, odvahy a zkoušení.

 

 

Krasavičilas u otlučeného kláštera, až se svět zastavil u schodiště -

nahoru, nebo dolů.

 

V Kořánech ovšem není zřejmých schodišť. Nabídlas mi rámě, ale v Kořánech není zřejmých rámat. Uchopil jsem Tě tedy po paměti bez historie, po hmatu, po citu.

 

V dlaních rozkvetla rudodřev. Fantazie divočela potokem a přes potok a zásadami přes zásady a spánkem přes spánek a

 

do zmizení,

 

lehkého a pravého.

 

S rudodřeví v dlaních spává se v Kořánech nejhlouběji -

 

opojně,

 

plynně,

 

jako by Kořánů nebylo.