Pozvedni hlavu za svitu hvězd,
s nádechem jim nastav svoji tvář,
tam kde tě neruší světla měst,
tam kde vládne pouze jejich zář.
Zde rozdává darovaný jas tvář luny
a jen tiše hlídá noční řád a klid,
v harmonii tónu doznívající struny,
s pokorou, že ji živí slunce svit.
Zavři oči a přenes se blíže tomu svitu,
druhým nádechem přijmi tu lásku a řád,
výdechem odevzdej temnotu z duše skrytu,
pak zatoužíš darované opět druhým dát.
Až ucítíš v univerzu lásku a klid,
opět tiše a klidně skloň hlavu níž,
jedno nebo tisíc přání můžeš mít,
ale lepší je dát nežli brát, to teď už víš.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Krajina snů | Svítání | Věčný boj | Až | Poeta