Pozvedni hlavu za svitu hvězd,

s nádechem jim nastav svoji tvář,

tam kde tě neruší světla měst,

tam kde vládne pouze jejich zář.

 

Zde rozdává darovaný jas tvář luny

a jen tiše hlídá noční řád a klid,

v harmonii tónu doznívající struny,

s pokorou, že ji živí slunce svit.

 

Zavři oči a přenes se blíže tomu svitu,

druhým nádechem přijmi tu lásku a řád,

výdechem odevzdej temnotu z duše skrytu,

pak zatoužíš darované opět druhým dát.

 

Až ucítíš v univerzu lásku a klid,

opět tiše a klidně skloň hlavu níž,

jedno nebo tisíc přání můžeš mít,

ale lepší je dát nežli brát, to teď už víš.