Bude to patrně jen rozmar rozmarovatý a možná dětinský, ale je mi to dílo odporný technikou kterou nevnímám dokonce ani jako bezchybnou. Prostě potřebuju mít přízvučnou slabiku na "nic" v začátku třetí sloky. Jinak neberu.
Abych ale ospravedlnil tu techniku, sám se snažím pilovat ji zvášťe dnes a dokola. Nemám rád ty díla ze kterých dýchá jen kolomaz a fermež dokonalého stroje, chci stroj živý. Stejně ale dál píšu ty technický, sice do šuplíku ale přeci. To abych poznal a pochopil. Vystoupil nad.
Otevřený všemu. Přepínám.
Já vím, že jsem nereagoval. Jenže tak nějak nevím, jak reagovat. Jak kdyby mi v Tvém komentáři chybělo jakékoli definitivní promluvení. Dílo odporný technikou - to dost dobře nechápu...
Čtu dokola a dokola. Ta plynulost k tomu vlastně pomalu nutí.
Vlastně už vše podstatné bylo řečeno. Co se týče poslední, souhlasím se strangerem, že v slovosledu "že máš pro mě za očima" zní lépe. Víc mi pasuje.
Jsem rád, žes po dlouhé době zas přispěl. Fakt si to užívám.
Tak to je mi líto. Snažím se opravdu to vytýkané sám nedělat. O to víc mě mrzí (a štve), pokud se mi to nedaří. Mohl bys být prosím konkrétní, čeho přesně jsem se dopustil, abych si dal příště pozor?
Pulzy. Přiznám se, že tam na pátý přečtení mi to začalo připomínat pulce. Moje chyba, nemám to tolikrát číst
Strašně by se mi chtělo něco Ti zkritizovat, protože si připadám divně, že Tě už potřetí můžu jen pochválit. Napadá mě snad jen, že je to tak spravedlivý, píšeš čím žiješ a potom mají na kvalitu básně vliv zcela neliterární skutečnosti a tudíž jakákoli pochybnost co se týče formy je bezpředmětná. Nevím, jak moc se Ti bude tohle moje vysvětlení líbit. Jdu si to přečíst ještě jednou.
Špatně jsem se vyjádřila, pardon. Samozřejmě pochybnosti co se týče formy možné jsou. Nicméně já jich asi od určité hranice nejsem schopna. Když mi báseň plyne, přišlo by mi hloupé se snažit se zpětně hledat něco, o co se hypoteticky mohla zaseknout. Protože už plynula a nezasekla.
A dál - pokud člověk píše čistě proto, že chce něco sdělit, pak mám takovou teorii, že formu prostě přirozeně najde. Tak jsem to myslela. Vyjadřuju se špatně, to nemohu říct
ano, už rozumím, jen "Když mi báseň plyne, přišlo by mi hloupé
se snažit se zpětně hledat něco..."
jsou čtenáři, kteří po obsahu jen s úsměvem a souhlasně přikyvují,
leč i bez "hledání" cítí, že cosi (a vůbec ne hypoteticky)
v textu uvázlo, a teprve pak zkoumají, co že to mohlo způsobit,
a nacházejí...
...když každý dobrý text si zaslouží i formu,
která o něm nezapochybuje
Díky.
Vím o tom rytmu. Jenže já jsem asi začal preferovat význam před formou. A to pro mě je důležitější. Ne, že mám, ale že má pro mě! Pro mě, pro mě, pro mě! a tak jsem to dal na první místo. Víc důvodů není. Díky za zastavení...
Pohřbívání lásky | Pokus o triolet | Provokativní | Smutná | Odcházení