začátek se údajně rýmoval, najednou v půlce, jakoby náhlá změna názoru,najednou jakoby ti něco našeptávalo, zda-li jsi si vlastně jistá tím, co píšeš...
a nakonec, ač tvrdíš, že věříš, pořád to hlodá... takže vlastně neveříš, a to je to, co tě štve...
p.s. Po něze dychtím, květiny toužím ... to je strašný řádek...nesrozumitelný...
„řeknu ti tajemství, co nikdo neví“ bylo by to tajemství, kdyby to někdo věděl? ale i veřejná tajemství jsou tajemství ,)
„Řekni mi lásko“ ptám se tvé fotky ... resp. „Řekni mi, lásko“ ptám se tvé fotky
je toho hodně, co chceš říct, zkus to víckrát a v menších dávkách
Moje hlava | Půlnoční romance | Jeden den |