Půlnoc,
právě odbila a já nemohu spát.
Kde chyba se stala,
když srdce své chtěl jsem Ti dát?
Nabízel jsem Ti ho dávno už,
stačilo jej vzít,
zašeptat "Miluj mne, miluj!"
a vše jinak mohlo být.
Zdatný rytíř,
to chtěl jsem býti já.
Ano - přesně ten šlechtic,
co do zakletého hradu se dobývá.
Moc dobře věděl bych,
co temného kolem se děje,
přesto s vírou v srdci a s mečem v ruce
lásku svou
šel bych vysvobodit
ze spárů mocného čaroděje.
Život,
ten však jinou cestou šel.
Něco přihodilo se
a Ty žádáš,
že city k Tobě změnit najednou bych měl?
Zamkla jsi bránu
a nevpustila mě dál do svého světa.
"Radši toho necháme!"
zněla Tvoje věta.
Sny,
máš jich mnoho a realizace žádná.
Změňme je ve skutečnost spolu
a nebuď, prosím, ke mně tak chladná.
Každý máme nějakou tu chybu,
sám to dobře vím,
i tak ale na život potřeba jsou dva,
pak lépe poperou se s ním!
Odvaha,
najdi ji a zkus mi trochu věřit.
Hřálo by mě,
kdybys přišla občas se svěřit.
Nabízím Ti srdce své
a chci tady pro Tebe jen být,
šeptat Ti sladká slova,
líbat Tě, dobře se s Tebou mít.
Hodnocení:2 (celkem: 10, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Medvídek z plyše | Psáno srdcem | Pro Sandietu | Sprejerství - umění, nebo vandalismus? | Cestujete vlakem?