Když se den sklonil za obzor
a nad východem vyšly první hvězdy
vykročil jsem, fascinován jejich světlem
do stínohry blížící se noci
mezi staré stromy.
Ony jediné znají mé tajemství
a dávno již odvedly mou mysl a duši
tam, kde temné průrvy,
co lákají ve dne a jsou pastmi v noci,
vydechují smrt.
Tuto noc se v nich po čtyřsté rozplanou řeřavé oči
a staleté větve povzdechnou pod tíží zla,
které vzalo život sladké dívce
a uvrhlo v nelidskost toho, co ji miloval
a co naučil stromy
zpívat jí nad hrobem tichou píseň rozžehnání.
Teď vzdálený půlnoční zvon
rozezněl svůj tesklivý tón
dvanáct úderů k oživení prokletého srdce
jehož děsivý triumf obývá černé tvary noci.
Šílené srdce, které samo v dravčí kontuře
obchází v temnu mezi stromy
a které již dávno minulo
život, smrt a čas.
Jen člověk bez rozumu
může v tuto chvíli
vstoupit v les, jež ztratil klid -
v Les Šílenství.
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
nejprve jsem myslela, že rozsah bude zbytečně dlouhý,ale obsah mě již v prvních slokách mile překvapil,báseň opravdu vystihuje pocit betvárnosti,nejasného cíle, snahy vymanit se z okovů samoty a zároveň si uchovat čistou a jasnou mysl,zaroveň je zasazena do nejčernějších myšlenek,ketré obeplouvají tu hlavní jako žraloci čekající na svou oběť .. jen konec mě trochu přišel navíc,poslední sloku bych tam nedávala a nechala otevřenější konec .. toť můj názor
Šeptané vyznání při svíčkách pro Křišťálovou Vílu | U kolejí | Dívce | Poutníkův osud | Polibek vlkodlaka