Do křídel můry
pošeptám prosbu,
by nocí černou
k hvězdám letěla
a stříbrného prachu
do perutí vtiskla.
Na ústa polibek
studenou vlečkou
vdechni anděli.
Už úsvit dere se
skrze mříže okenní.
V šedivém loži
vzlykot polykám
a bílou k smrti
nenávidím.
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Květy duše | Být tak malá | Odrazy mých činů | Tak jak to jde | Žít