Boha jsem prosila
večer co večer,
za lepší zítřky
za život bez boje.
Neznaje bolesti
pravého pláče
spínala ruce
a pěla chválu.
Teď však neprosím,
nepláču, nekřičím,
ležím v posteli
nahá, zalitá potem
a čekám na ráno.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Ani se mi nechce hádat, co se za těmi verši všechno skrývá... jeden čas jsem měl strach o svůj kejhák, ale mít strach o dítě se s tím nedá porovnat (i o tom něco vím, jenže to byla záležitost vteřin a duchapřítomnosti. Za dvacet vteřin jsem zestárnul o deset let...
Chmúry | Co mi chybí | . | Už se neslyšíme | Stoupám