Prokletý básník

Autor: Čaj, 30.8.2011, Básně

  

Jako noční pták, co k hvězdám plane,
tak stín kráčí ve šlépějích noci,
z minulosti už víme co se stane,
když se zrodí básníci prokletí.

Tak jako noční pták je zmaten,
pokládá lucernu za měsíce svit,
a připadá si ve světle ztracen,
upadává tedy v tmu.

Nachází svou bestii v ulicích,
oddává se jejímu volání,
v drogách, alkoholu, orgiích,
neschopen nalézt pravou zář.

Jak možné je poznat hvězdy,
když světla nikdy nezhasínají?
Pláče noční básník a šeptá prosby,
k bohu, ďáblu a člověku.

Když se ptá lidí na cestu,
jen ťukají si na čelo,
a ukazují směrem ke světlu,
stvořené špinavými lampami.

Je již údělem básníka-ptáka,
by ho tížila duše a srdce
protože jej navždy světlo láká,
a on jej nikdy nespatří.

Jeho životem je hledání,
v lidech, ve světě, v sobě
však marné to počínání,
není mu souzeno nalézt cestu.

Kletba byla vyřčena,
při jeho prvním nádechu,
když byla záře spatřena,
již nikdy víc. Kleč!

Kleč a spínej ruce básníku!
Víš co je svět a co jsi ty,
jsi jen další z hříšníků,
jehož osudem je zůstat ve tmě.

Konejšit se světlem falešným,
světlem jež zebe kostmi staletí,
a protože to víš, jsi prokletým,
budeš cítit chlad a chtít žár.

Můžeš si stokrát říkat lži,
stokrát se utápět v náhražkách,
pokaždé pochopíš, že sní,
ten kdo v nich svit nachází.

Jsi stínem žijícím na pozadí světa,
život je pro slepé neznající,
co nikdy nespatřili světla
hvězd, měsíce a čisté duše.

Jsi nočním ptákem básníku,
leť a už se nevracej,
tohle není tvůj svět blázínku,
tys navždy proklet.

Tys navždy proklet básníku!

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>