Nepředvídané, to je k útěše. Básníci se sazemi na krempě se málokdy ptají na cestu. Che. A pak to pohrození břitvou, vzpomněl jsem si na jednu báseň od Aletky, škoda že už tady není. Končila nějak takhle:
Nedokážem projít stínem
s propadlým lístkem ke štěstí
pod meridiány minem
kletbu zdvižených návěstí.
Je možné že v tom vidím osobní vzkaz? Trochu mi to navozuje atmosféru pana prstenů, cestu do Mordoru, ale v dobrém slova smyslu...nezúčastněná osoba co vše vidí ale nemůže zasáhnout...
Hledej ji ve stínu | Před devíti lety | Na památku | Věčně nešťastný | Zapomenutá