Bál jsem se tu být.
Mlha zhoustla bez příčin.
Hledal jsem, opravdu hledal.
Šero zalilo obzor, pozřelo krajinu.
Ke smůle bych se doznal, opravdu doznal,
neslyšet táhlý chorál, dávný čin.
Bál jsem se tu žít.
Jako lovci běžíte.
Po stopách vašich sleduji duši.
Hádám její tvary, její pohled i srst.
Přání v hrudi hoří víc než lidské roky.
Pach instinktu nabírám v plnou hrst.
Oh, pověz, Luno, kam se poděli muži?
Jako lovci utekli?
Marně hledám odpovědi.
Květena kolem samotáře mlčí.
Stačil by náznak, opravdu jen náznak.
Vzdal bych se lidských návyků a zloby.
V pokoře ohnul hřbet, lehl si na znak.
Cizí vytí stalo by se rodnou řečí.
Marně bych hledal otázky.
Snad mysl otevřela se.
Vydal jsem se po jejich pěšině.
Nečekal jsem tolik, zrak velel jinak.
Celá smečka potajmu uzavřela kruh.
Rituál divočiny začal ve mně sténat.
Tlukot zdivočel v tepenné úžině.
Snad srdce otevřelo se.
Zmatený padl jsem na zem.
Bubny rozvířily svatyně ticha.
Listí sestoupilo a nikdy nedopadlo.
Než vpadl jsem do hlubin, rána přišla.
Šero před brzkou nocí samo uvadlo.
Moji bratři žel neví, co je pýcha.
Ztemnělý tvor padl na zem.
Černý vlk vystoupil.
Temnější než chladná oka nicoty.
S vrčením hledajíc slabiny soucitu.
S touhou po mé šíji, po srdeční krizi.
Divé oči plály, přísahaly bez citu.
Kroužíc, marně hledal známky psoty.
Černý vlk ustoupil.
A tmu vystřídal den.
Iluze neviděné krajiny uprchly.
Žilnatá květena odkryla druhou tvář.
Jasné světlo trýznilo víc než jen zrak.
Beze smyslu? Kdo sešel, není tmář.
Světlušky v důlcích šelem odletěly.
A tmu vystřídal sen.
Bílý vlk vystoupil.
Světlejší než čerstvě padlý sníh.
S vlídností tišejíc nezrozené nářky.
S přáním pro mé tužby, pro lehčí kroky.
Jemná srst zahřála, obtáhla váčky.
Tulejíc, marně hledal nevinný smích.
Bílý vlk ustoupil.
A den vystřídalo šero.
Delší proměna bez příkras.
Vrátil jsem se do mlhavého lůna.
Jen tady můžu být doopravdy doma.
Budiž mi svědkem vřetena i luna.
Smečka bratrů, to můj obraz.
A den vystřídalo pusto.
Šedý vlk nevystoupil.
Opadaný hřbet divočiny mlčí.
S rezavými symboly spíš někde-kde.
S pochopením pro úpění mé duše čekáš.
Lákám tě na čerstvé maso, jak to jde.
Utrhni kus duše, okus snílka, synu vlčí.
Slyším tvoje vytí.
Pokaždé vzhlédnu sobecky.
Pátrám po stopách, co samy jdou.
Vím, že horizont a dálavy tě vězní.
Tohle strádání dávno není hrou.
Vnímám tě víc než umělecky.
Slyším tvoje bytí.
Jednou se čas přelije za okraj.
Bez mládí se možná stanu moudrým.
Nechci hádat, hnát se až k úpadku samoty.
Možná by stačilo být zpola soudným.
Navštívit v pokoře rodný kraj.
...a šedý vlk neustoupil.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Ledová královna | Slepá vášeň | Vlčí duše | Strom života | Zpověď ďáblu