Pořád mám naději...
Havrani zbělelí závistí
nad ránem pod květy slunečnic
visí leskle modrá paměť oblohy,
jejíž hloubka myšlenek
nemývá obdoby
zavírám oči
tak alespoň do doby
kdy žití je příjemné.
Hodnocení:2 (celkem: 6, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Příteli,
ty havrany s květy slunečnic dohromady bych ti odpustila. Autorově invenci se meze nekladou.
Ale "hloubku, co NEMÝVÁ obdoby" ti neodpustím! Hybaj šprtat vyjmenovaný slova! Příšero! Taková krásná báseň!:o)
Těžké otazníky | Přísaha rána | Bohem zapomenutý bohém | Za soumraku | Střepy