V zástěrce z vláken pavoučích,
v punčoškách s vůní chladných rán
polyká stráně zkřehlou náručí,
ledovým splínem živí zimy chřtán.
Chomáče stříbrných vrásek léta
za sebou táhne jak hejno vran,
miluj mě s vášní zrození světa
miluj mě bez strachu, bez zábran.
Vstříc tobě kráčím dovršit ortel
nasycen věkem i etapou bytí,
pozvedám naposled slastný korbel
na počest láskám, hojnému žití.
S korunkou z plodů jeřabin
ulehá v lože naplnit čas,
nastává vláda krutých zim
již nezazní dívčin něžný hlas.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hned vstupní slovní výměna je určením nejzákladnější tématicko-formové struktury a následná lehce ústupčivá opatrnost autorova je orientačním gestem vždy už očekávaným, spíš kulturně orientačním, než aby znamenala sama o sobě příliš mnoho. Můžeme tedy řící, že první určujícím elementem básně je první verš.
Následující obrazový motiv je jakousi katarzí celého textu, neboť zvláštní tématické štěpení rezonuje i v jazykové dimenzi. Avšak to není v oblasti jazykově tématické paralelnosti všecko;
svým způsobem pokračuje ve štěpení, které jsem sledovali už v „elementární“ části básně.
To pak představuje jistou základní polaritu explikace a samo zárodečné místo pohybu a vývoje
emočního rozvinu až v téměř banální patetičnost. Tato autenticita je ovšem významově také velice nosná, což vede k derivaci textového celku podél cetra důsažnosti dalekosáhlých sémantických jemností.
Už první verš byl dělením, a to dělením s mírnou asymetrií. Závěrečný dynamický zvrat pak spojuje lyrického hrdinu básně s hloubivou, eruptivní, neklidnou akcentací primární nehybnosti s ohledem na její ztajenou potencionalitu.
Sečteno a podtrženo zvýraznění dílčích předělů maximálně naplňuje předpoklady spontánně explikovaného uchopení tématu a nabízí tak čtenáři velmi signifikantní literární zážitek. (Podle studie Zdeňka Kožmína k básní Měsíční sonáta)
Nebeská košilka | Moje vzpomínka | Mezi čtyřma očima | Zpět | Volání