V zástěrce z vláken pavoučích,
v punčoškách s vůní chladných rán
polyká stráně zkřehlou náručí,
ledovým splínem živí zimy chřtán.
Chomáče stříbrných vrásek léta
za sebou táhne jak hejno vran,
miluj mě s vášní zrození světa
miluj mě bez strachu, bez zábran.

Vstříc tobě kráčím dovršit ortel
nasycen věkem i etapou bytí,
pozvedám naposled slastný korbel
na počest láskám, hojnému žití.
S korunkou z plodů jeřabin
ulehá v lože naplnit čas,
nastává vláda krutých zim
již nezazní dívčin něžný hlas.