Velbloudky
ke kafi
bez půltónů
alergií na slunce
v potničkách
hýření létajících
mravenců
vlezlými vůněmi
ponožek
panelového jara
při balkónnění
napodobují
bzučení čmeláčích
pivních infúzí
pylovým opojením
nikotinem
rozmazaným vnímaním
jarního cvrkání
sebemilováním
k zbláznění
a zvráceným vnímáním
kvetoucí utopie.
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 61x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Každý po svým. Já budu jen bodat do pozoruhodných míst.
Rozmazané vnímání.
Rozostřené v celku, nasekáno na dílky, jako by mě to táhlo do nějaké dávné závratě kdy je tu jen básník, veršer, jak kdo chce a jeho dojem, imprese, že.
Ke kafi bez půltónů.
Neslyším je tam, jako by to bylo jen osamělé něco, na složitější jinotaj prostě potřebuju další nástin, pokračování. Dovedl bych to přečíst tak, že je něco jednodušší než běžně, ale proč když nevím jestli to má smysl.
při balkónnění
dal bych jedno n, novotvarům se nebráním, ale pokud to není překlep, nefunguje to.
k zbláznění
to je prostě přehnané k tomu dojmu předcházejícímu. Zbláznění je jen obrat, dokonce poněkud neobratně srostlý s významem, ke kterému nepasuje. Navíc pro mého čtenáře je význam zbláznit se prostě hodně široký a trochu tuctový, nevadí.
Je to sice nemotorné, ale psaní takovýho textu chápu jako natahování se po nějaké touze zachytit a sám se dojímám protékání mezi prsty. Sevři je.
Výtky beru a tentokrát asi nebudu konkrétně představovat jak jsem zamýšlel daný obraz. Chtěl jsem pracovat s asociacemi a ty především u těch půltónů nebudou u každého stejně jako ty moje.
Balkónnění pravděpodobně tedy moje chyba. Nevím, nejsem odborník, tipnul jsem stranu trochu jako brankář při penaltě, ale nechtěl jsem zůstat stát. Pokud budeme brát, že je to stejné jako slunění atp.., tak se omlouvám, rozdíl jsem asi chybně viděl v posledním písmenu slova balkón.
Inspirací pro použití sebemilování k zbláznění mi byla básnická sbírka Jáchyma Topola : Miluji tě k zbláznění, ve spojení se skutečností, že mi nic jiného než se na jaře do sebe "zamilovat" ještě víc zatím nezbývá - tudíž se dá říci, že jarní atmosféra právě přivádí moji báseň do oné zvrácenosti z rozkvětu.
Asi zmatečné, ale snad aspoň trochu pochopitelné...
Topol je kvalitní kazatel vteřinových životních mouder
Udržuju svou ledničku plnou
mý psaní bude nehezký
když už jsme u toho Topola, dlouho hledám někoho, kdo by mohl podobně jako on. Ten výraz mě před lety uchvátil stejným způsobem, od té doby jsem viděl jen něco od Leporela, ten celkem umí. Jinak ty se rozhodně za nic neomlouvej já jen postřehuju, pochopitelné to je. Ale poněkud nabíledni. Zkus překvapit.
Ještě si tady vzpomenu...
"... a já se opiju
miláčku, já se hrozně opiju
a řeknu ti něco jako
políbit tě
je jako utřít do ubrousku svou mužnou čelist
a pak ho zahodit."
Ha, dokud mám kávu a nevím odkud, jdu komentovat a psát pocity.
Klasika, než se rozhoupu, čtu několikrát a čekám. Zbytečné tady, protože pokud to neudělám, nezeptám se, nevím.
Do formy toho nemám moc co kecat, protože je rozseknutá na momenty, slova...chvíle. Prostě vteřina, která proletí hlavou a nechá buď díru jak do prd...kvančis nebo spadne jako nechtěná lupa po koupely.
Je tam pár dobrých obratů, neříkám zdařilých, ale dobrých. Vypíchávat je zbytečné.
Celkový koncept básně mi lehce kulhá. Přijde mi to jako když vyjdeš na balkón, zapálíš si cigaretu, posadíš se do plastové židle, které jako zahozené tampóny svítí na panelákových odkladištích a řekneš si "Však je tady krásně..." a začneš sypat slova na jazyk, dokud cigareta netípne.
Tahle báseň je výpovědního charakteru. Nemá mít moudro, nemá mít pomalu nic, protože popsala vše. Cítím se z ní seznámen, protože minimálně několik řádků zná ze života, ať jsou to potničky velké jako spálenina od cigarety. Oči stažené do půlměsíce díky láskyplnému hlazení pylu a usnutí na slunci. Brzučení transformátorů za plotem a zničením iluze každému dítěti, že jsou tam cvrčci velcí jako pěst. Vůně panelu a všech nedělních polívek, které z pískoviště neucítíte. Kravál o úspory, o ztopořené údy a politické strany, které zítra nebudou.
A uprostřed toho sedí Sander, jen tak, a říká si, ty vole...tohle je náš svět a umění je všude.
__________
Nejsem zastánce jednoslovních útvarů na řádek (i když si to taky neodpustím).
Tady je nejspíše důležité se nezastavit a celé to pojmout najednou. Rytmus nehledat, protože v chaosu rytmus není. Jakmile si to člověk začně číst nějak systematicky, ztratí se a obraz mu začne unikat, i pocity z toho. Je to jedna dlouhá, deskriptivní, poetická věta, bez náznaku lhaní a snahy líbit se.
Je to šedy panelák a je zbytečné se snažit koukat do všech oken. Ber vše, nebo jdi na jinou zastávku.
Později se vrátím a chytnu to za druhou nohu...jen nevím, jestli budu mít náladu to roztrhnout jako kozák dítě při pogromu
neštěstí... po koupeli/Cítím se s seznámen/znám ze života/šedý(trapas!).
Prosím adminku o opravu a smazání upozorňujícího komentáře.
měl bych více po sobě číst
Už nikdy nebudu věřit svým prstům!!! Nejhorší komentář dne, fakt tohle je na zlost.
Sorry Antoníne.
Ten komentář je super. Tys tu báseň pochopil víceméně tak jak jsem jí zamýšlel a prožíval a to je hlavní. Jejím cílem je zpracování reality barevným (i když panelově šedým) způsobem. Chtěl jsem tak defakto vybídnout ke sledování těchto drobností kolem nás - v ten moment mi přišlo, že všechno do sebe tak krásně zapadá, že by byla škoda to nezaznamenat, přestože to je pouhý popis běžné jarní reality. Pokusil jsem se hrát si se slovy stejně jako si ten moment hrál se mnou.
Formu volím čistě podle citu. Je to asi bezohledné a není to vždy pro čtenáře nejlepší, nicméně píšu všechno tak, jak by se to mně samotnému nejlépe četlo. Mohl bych si vymyslet jiné argumenty, které by mohly dávat smysl, ale nemá to cenu. To, že báseň vypadá trochu jako mrakodrap je samozřejmě náhoda.
Tvoje komentáře a hodnocení jsou pro mě přínosem a jsem rád, že ses zastavil! Pokud budeš mít náladu rozebrat to ještě nějak víc, vždycky to uvítám u jakéhokoliv díla, i kdybys mě měl nejvíc ponížit. Díky.
Tak a teďka jsem na štíru, protože zmíňka o nedokonalosti prvního komentáře zaručuje nutnost jeho originálného znění. Pokud by se změnil, tvůj bude vypadat podivně, reagující na něco, co už není.
Díkes
Jsem rád, že jsem to mohl přečíst, jak jsem chtěl já a více i méně (víceméně -super vysokoškolská jednotka neurčitosti) se trefil.
Rád se zastavím u dalších děl a kanonád.
Psát tak, aby se to líbilo autorovi, toho se drž jako beďar tváře před schůzkou s dívkou snů!!!
O zachytávání všední reality nevšedními obrazy, to můžu a ve velkém. Jen člověk musí vědět, kdy a kam se má kouknout, jinak to zmizí. To je celé.
Neboj, nebudu Tě cíleně cokoliv. Každý sám za sebe, ze sebe.
já jenom krátkým vstupem k tomu mazání:
nejde smazat něco, jen něco, a konkrétně tady bych to neřešila, překlepy jsou prostě jako malí skřítci, přihopsají každému.
totiž, když smažu ten první, smažou se všechny k němu navazující, takže nic se mazat nebude, tečka.
To je na baterky systém
Někdy si říkám, že to bylo zlaté, když majitel komentáře mohl upravovat sám sebe...ale moc dobře si pamatuji, jaká zvířecí farma zde pak byla.
Přesto, díky Antonínu není slušné jej smazat (i kdyby to bylo možné), kvůli srozumitelnosti a jak se říká ... je jaro, kašli na to
Ha!
teď mi to plesklo jedno oko.
Už vím, jak charakterizovat tohle dílo. Přesnídávky => Přesný-dávky obrazové reality. Jsem hlupák, že nečtu názvy. Je to chuťovka na pár minut. Jen o chuťi to je a to je celé. Nic hlubokého, pár lžiček a šmitec.
Přesnídávka je chvilkové zastavení se, osvěžit se a jít dále.
Tak jsi to myslel, Antoníne?
Asi se budu vracet častěji
Lavičky milenců | Hazardérka | Tento let je nekuřácký | Kremace na cestách | Festival školních skupin