Uvězněn ve svém vlastním strachu
zas práskl dveřmi a je pryč.
Proč stále chodí po okolí
stín, jehož pouhá vize bolí
a proč k těm dveřím nemám klíč?
Studeno až do morku kostí
snad je to jenom vítr z hor.
Ještě včera tu bylo bílo
jako by čerstvě nasněžilo
a dnes je na všem černý flór.
Já nemám černou barvu ráda
vím, barva za to nemůže.
Chtěla bych ještě aspoň jednou
až na dno duše smutky sednou
upravit záhon pro růže…
zas práskl dveřmi a je pryč.
Proč stále chodí po okolí
stín, jehož pouhá vize bolí
a proč k těm dveřím nemám klíč?
Studeno až do morku kostí
snad je to jenom vítr z hor.
Ještě včera tu bylo bílo
jako by čerstvě nasněžilo
a dnes je na všem černý flór.
Já nemám černou barvu ráda
vím, barva za to nemůže.
Chtěla bych ještě aspoň jednou
až na dno duše smutky sednou
upravit záhon pro růže…
Hodnocení: 4
(celkem: 28, počet hlasujících: 7)
(celkem: 28, počet hlasujících: 7)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Poeta.cz 6.6.2009, 17:54
Vypadá to, že se mě už jen tak nezbavíš
Moc se mi líbí Tvůj styl psaní, jen tak dál.
kvalitní komentář (0)
Moc se mi líbí Tvůj styl psaní, jen tak dál.kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Přání | Stává se... | Bez iluzí | O rybě, žábě a raku | Zima