Uvězněn ve svém vlastním strachu
zas práskl dveřmi a je pryč.
Proč stále chodí po okolí
stín, jehož pouhá vize bolí
a proč k těm dveřím nemám klíč?

Studeno až do morku kostí
snad je to jenom vítr z hor.
Ještě včera tu bylo bílo
jako by čerstvě nasněžilo
a dnes je na všem černý flór.

Já nemám černou barvu ráda
vím, barva za to nemůže.
Chtěla bych ještě aspoň jednou
až na dno duše smutky sednou
upravit záhon pro růže…