Chtěla bych napsat...
hm, že život jde dál,
i když nejsou rána se slavičím zpěvem,
kterým se opijete příliš rychle
a kocovinu vyléčíte během.
Až budu stát a vy mě nepoznáte
v šatech slepých světlušek,
já - minimální mihotání
a tikot rozbušek.
Jen hlas, jen pohled,
jen slovo skryté v davu,
ne víc, ne míň ve skříni iluzí,
já budu rozesmátá píseň splavu
a rozcuchané sukně medůzí.
Chtěla bych napsat ale
jednou těch pár slov,
slov smrtelné mlhy, ne však lítosti:
Jak křídla motýlů je moje duše malovaná!
A s nimi přejít svůj práh bolesti.
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hékaté | Sen | S heřmánkem spala | Sms | Šampioni ztracenejch iluzí