Chtěla bych napsat...
hm, že život jde dál,
i když nejsou rána se slavičím zpěvem,
kterým se opijete příliš rychle
a kocovinu vyléčíte během.

Až budu stát a vy mě nepoznáte
v šatech slepých světlušek,
já - minimální mihotání
a tikot rozbušek.

Jen hlas, jen pohled,
jen slovo skryté v davu,
ne víc, ne míň ve skříni iluzí,
já budu rozesmátá píseň splavu
a rozcuchané sukně medůzí.

Chtěla bych napsat ale
jednou těch pár slov,
slov smrtelné mlhy, ne však lítosti:
Jak křídla motýlů je moje duše malovaná!
A s nimi přejít svůj práh bolesti.