Za jitra pochmurného
při zvuku dopadajících kapek,
život zanechá tě samotného
a tak zůstaneš jen ty a tvůj smutek.
Kdy jindy přemýšlet o smyslu bytí,
než když čas je zastaven,
existují tisíce odpovědí
v hlavě jich mám spoustu, až jsem jimi zaplaven.
Všimněte si, bojíme se ukázat soucit a lásku,
už ani když jsme sami neodkládáme masku,
víra v Boha nás rozděluje,
bližní bližního už nelituje.
Hejno ptáků k obloze míří
kolem sebe beznaděj šíří
vítr co se prohání lípě v koruně
zametá listí pod stromy, které znám tak důvěrně
a když nevím, kudy dál jít,
vracím se sem a hledám klid.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
To dílo má dobrý základ, jen bude třeba se k němu propracovat a dát mu formu. Pokud má být ve vázaném verši, potřebuje srovnat délku řádků, pořádné rýmy a rytmus. Je dobré dílo mnohokrát pročíst a přemýšlet, jestli tam není něco zbytečné (například první sloka by se obešla bez spojek "a" na začátcích veršů).
Co se týče rýmů, je vždycky lepší, když rým tvoří dvě slova různého slovního druhu nebo pádu (jít-klid). Ten poslední verš se mi moc líbí
Pošmurné ráno |