Za jitra pochmurného
při zvuku dopadajících kapek,
život zanechá tě samotného
a tak zůstaneš jen ty a tvůj smutek.

Kdy jindy přemýšlet o smyslu bytí,
než když čas je zastaven,
existují tisíce odpovědí
v hlavě jich mám spoustu, až jsem jimi zaplaven.

Všimněte si, bojíme se ukázat soucit a lásku,
už ani když jsme sami neodkládáme masku,
víra v Boha nás rozděluje,
bližní bližního už nelituje.

Hejno ptáků k obloze míří
kolem sebe beznaděj šíří
vítr co se prohání lípě v koruně
zametá listí pod stromy, které znám tak důvěrně
a když nevím, kudy dál jít,
vracím se sem a hledám klid.