Chodím po náměstí
před velkým kostelem,
a lidem do tváří
hledím, vem co vem,
když natahují pěsti.
Jiní však zase dlaně
bídou urousané.
Ti další jsou slabí
a tamti se milují
a všichni září
svým božstvím v krůpěji.
Hodnocení:3.6 (celkem: 18, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 35x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
No, ale myslím, že to splnilo svůj účel... dobře jste si všimly - ta předmluva vyzývá téměř k nadpřirozenu, ale to nadpřirozeno je kolem nás, v malých věcech, prostě všude a je tak prosté, že právě může být nazváno nadpřirozenem.
Řekla bych, že největší problém této básně je samotná předcházející průvodní slova.SAMOTNÁ BÁSEN SE MI JEVÍ ÚŽASNÁ,ne každý je schopen všímat si zmíněných okamžiků.
Ojoj... podle mě jsi zbytečně promarnila úžasné téma -kdyby zastavil se na vteřinu svět- Vždyť to přímo vyzývá k něčemu nekonečnému, obrovitému! Báseň není špatná, vlastně má docela dobrou myšlenku, jen je proti předmluvě taková nicotná...
Cestička sněhem | Snad... | Tam ke mně domů | Balanc | Rozveselení