Již velmi záhy, dá-li Bůh,
vezmeš mě na svůj sněžný pluh.
Uprostřed sněhové závěje, krásně se spolu zasmějem.
V čepici z vloček s bambulí, rampouch se k tobě přitulí.
Z dřevěné terasy Krakonoše, ukážeš mi zas Krkonoše!
Až v noci stříbrný třpyt měsíce posype okolní kopce,
Pusinek my tři tisíce, dáme si ke griotce…
Hodnocení:2.75 (celkem: 11, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
DIVOŽENKA | VLEKLÝ VERŠ | LOVE | BUĎ MI SOLÍ | BADMINTON