Jako pokaždé v tuhle dobu
klepu se samotou
co škrtí mé srdce
-
požírá písmena
hromadu kostí
úterkových mravo/kadencí
začalo to s Tebou
nebyl jsem si nikdy jistý
a to mi zůstalo dodnes.
Proč jsem přikován tou hloubkou
co ukradnula mi víru
odrovnání kvůli ničící
sebevraždě na bedrech
co patří Tobě?
Vždy mi říkali že jsem chudák
který se nezmůže na odpor
obětování ve větru Lásek
co byly dopředu
krví smáčeny
proč zase stojíš v temnotě
nabízíš mi tyfus
a já už nikdy nebudu v pohodě
ze Tvých infarktů
tak mi táhni z očí
jsi potratem veškeré civilizace
ještě se pomstím
protože tam kde Tě položí po smrti
se já konečně narodím.
29.3.201617:03
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Pro tebe | Nad hroby | Svíce do ticha | Přenádherná skutečnost | UTÍKEJ ZPÁTKY