v první sloce mi přijde navíc "naši"
pohřbíváme naši lásku
v druhé sloce druhej řádek, samá péčka
pohřební pochod přízraků
líbí se mi tam ti pocitoví havrani, pole podzimu a bílé svědomí
a závěr - nemám výtku
nejistota! na z toho čiší, že by jeden nepřehlédl...
pocit, že tam musí být něco, co vlastně nechceš aby tam bylo, ale pokud to tam nebude, budeš mít pořád pocit, že to není v pořádku...
tady mi zníš jako takový emoční hypochondr
poslední tři řádku na mě zapůsobily nejvíc, opravdu silné řádky!
a k struktuře: nějak je pro mne druhotná v tomto případě, ale není zlá, jen ji nevnímám... p.s. trochu to vypadá jak vykřičník, já takový křivolaký taky píšu
Sorry, teď jsem zaregistroval, že to bereš jako manuál, protože máš pocit, že nevíme jak Tvé básně číst. V pořádku, chápu a tu předchozí poznámku beru zpět. Ale stejně si myslím, že by si ta díla měl nechat žít vlastním životem
Ahoj Ele, prosím, jen napiš mi malounko hlubší kritiku. Nepsal jsem tu báseň proto, abych s někým konzultoval svůj duševní stav. Samozřejmě jisté duševní stavy jsou lepší inspirací pro psaní veršů, než jiné, ale to naprosto neznamená, že za básní nějaký duševní stav musí být. Může vykvést i jen z pouhého rozumu. Ale to už se rozbíhám příliš do daleka svými myšlenkami. K jádru tedy. Dalas mi 4. Napiš mi krom toho, prosím, (a krom té Nesky s mlékem) i co se ti na té "básni" (je-li to báseň) nezdá Rád se poučím ze svých chyb, ať už mám samé pětky Díky a hezký den
OŘ
Sem sa začala hluboce smát Oldo.. seš kvítko, pozoruješ? ;) Zdá se mi to spíš jako vyznání.. možná smutné a ztrápené, ale vyznání. Podle mně, jsou to slova s obsahem, ale bez struktury. Ale je to asi jenom otázka vkusu. Já jsem taková ta ´konzerva´, která na to nevypadá . Víš o tom však, že nepřímo kritizuješ mě.. ? 4 máš za pocit ; když setneš ticho, i tak se klavír nerozzvučí..
Ele ještě tady dodám, to jsem shlédnul dneska a úplně mě to rozsekalo svou přesností. Já bych to nikdy tak pregnantně nevyjádřil:
http://www.youtube.com/watch?v=lnBvZDBpSvw&feature=related
7:10 - 8:00
Tak prosím jen, snažím se vybudovat svoji architekturu, tak mi napiš, co mi na ní vytýkáš. Děkuji ještě jednou.
Jej jsem zareagoval ještě na svůj komentář, dřív než jsem shlédl ten tvůj, tak mi prosím odpust Ale jo beru tvé hodnocení pocitové. Ačkoli s ním nesouhlasím
A strukturu jsem se pokoušel a myslím právě, že se mi podařila a proto jsem ji i sem vyvěsil pro nějakou zpětnou vazbu ohledně té struktury. U tebe tedy nezabodovala, za což díky
Skvělééé! Jen si stůj za svým názorem, možná si já občas pletu pojmy a dojmy.. . Neni to k smíchu, nicméně.. hmm. Krom té struktury.. nesouhlasíš ještě s něčím.?
PacEl.
Jé tohle si přece jen neodpustím. Myslím, že je mezi námi více nejasností, než bylo po tvém prvním komentáři. Téměř modelový příklad krásného nechápání se. Představuji si, že (teda jestli ti to nevadí) spolu sedíme někde v kavárně. Vrháme na sebe záplavy slov, abychom si už konečně vyjasnili tu jednu malou nesrovnalost, jsme stále více zahlceni pojmy. Topíme se v nich a může to skončit dvěma způsoby: buď se rozhádaně zvedneme a odejme, nebo dlouhým romantickým polibkem (takové finální sjednocení na celé šíři rozpracovaného hovoru) Nechápem se jak muž a žena
Hmm, tak to je vcelku vtipné ; asi bych vybrala tu druhou variantu, hádky nemám ráda.. i když, takové ty konstruktivní, které by měli vést k ´čisté hladině´,bez jakékoli ironie, v touze mít jasno, jsou k něčemu.. Jinak jsem trochu v rozpacích, ale to se vsákne.. ; ty pomýlené pojmy a dojmy měli být jenom moje, přečetla jsem ji znovu.. a zase.. nebudu Tě chlácholit.. profík nejsem ani zdaleka.. (možná do sta metrů.. /moc si věřím../).. jenom možná..a nepatřičně bílé / jen Tvé svědomí .. bych dala do stejného verše; a nejen proto, aby se udržel stejný počet veršů, jak v první sloce. Měj se moc hezky a drž se! El.
Gloria in excelsis | Ve zmatcích pravd | Provokativní | Tanec v ulicích | ZVONY