Jsem hrob myšlenek
a na tom hrobě tančím
v ústech pachuť hlíny
pohřbíváme naši lásku
jenže ani černou kávou
nespláchnu Tvůj přezíravý klid

Jsem hrob myšlenek
pohřební pochod přízraků
uznale černě oděných
jak pocitoví havrani
na polích podzimu
a nepatřičně bílé
jen Tvé svědomí

Jsem hrob myšlenek
a nechápu tu nevinnost
s jakou stínáš ticho
na klavír