bojím se stínů na domech, které se přibližují zítřku
svých vlastních
které stále víc ohýbají větve letitých stromů
než je uřežou
i se šňůrami na prádlo
kdy to vlastně bylo
ta doba na tři takty
v kožených lodičkách a šatech po kotníky
stále se vracím
na cesty, co nikam nevedou
a kočáry na nich nemají taxametry
jen vymletá kola a vylámané zuby žebráků
nezbývá
trmácet se bosá šutr o šutr
a že to bolí
bojím se rána s prázdnou postelí
a že to bolí
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Kam odlétli papíroví ptáci | Pohledy strachu | Za ucho pramen a kdo dá víc | Roztoužená | Ze zadu