Pohledy strachu

bojím se stínů na domech, které se přibližují zítřku
svých vlastních
které stále víc ohýbají větve letitých stromů
než je uřežou
i se šňůrami na prádlo

kdy to vlastně bylo
ta doba na tři takty
v kožených lodičkách a šatech po kotníky

stále se vracím
na cesty, co nikam nevedou
a kočáry na nich nemají taxametry
jen vymletá kola a vylámané zuby žebráků

nezbývá
trmácet se bosá šutr o šutr
a že to bolí

bojím se rána s prázdnou postelí

a že to bolí