Co vítr rozfoukal
čas odkvetlých slunečnic
co k sobě marně točí hlavy
jen pohled do nikam
a ústa našpulená k polibku
žlutá vadne v jejich vlasech
stejně
jako na zrnka květů upadají stejná
zrnka prachu
ve váze s vodou tlející po samotě
v pokoji bez pohybu
hodinových ručiček
než rozvíříš je ironicky
ve víru velkoměsta
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Za ucho pramen a kdo dá víc | Něco jako banální záležitost | O hraní na hraně | Očima obrácenýma naruby | Pohledy strachu