Semínka spadnou do trávy zkosené,
která kapkami rosy se blýská.
Pak na podzim, když jsou tobolky zelené,
lid si vesele výská.
Sklidíme lístečky, ubalíme v cigára,
budeme zhulený od jara do jara.
Všichni zkoušíme chuť krásného květu,
pomalu vyplouváme vstříc jinému světu.
Široké zornice, bujarý smích,
pánbůh nám odpusť tenhleten hřích.
Ale zastřené myšlení a obrovské žranice,
to přichází po kalbě nejvíce.
Pak už jen fáráme na kdejaký hovadině
a připadáme si jak v prvotřídním kině.
Ještě do mozku poslední myšlenka se loudí
a ještě než zabloudí,
vím, co chci mnohem víc
a to neumřít na rakovinu plic!
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.38 (celkem: 19, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Podzim života | Boží řád | Vlezlá myšlenka | Jak lidé přicházejí o iluze |