Semínka spadnou do trávy zkosené,
která kapkami rosy se blýská.
Pak na podzim, když jsou tobolky zelené,
lid si vesele výská.
Sklidíme lístečky, ubalíme v cigára,
budeme zhulený od jara do jara.

Všichni zkoušíme chuť krásného květu,
pomalu vyplouváme vstříc jinému světu.
Široké zornice, bujarý smích,
pánbůh nám odpusť tenhleten hřích.

Ale zastřené myšlení a obrovské žranice,
to přichází po kalbě nejvíce.
Pak už jen fáráme na kdejaký hovadině
a připadáme si jak v prvotřídním kině.

Ještě do mozku poslední myšlenka se loudí
a ještě než zabloudí,
vím, co chci mnohem víc
a to neumřít na rakovinu plic!