Sinusoidická báseň - asi tak bych to značil. Náladově nahoru a dolů.
Závěr klasický, smutňoučký, bez trochu něčeho navíc.
Láska, trapná páska na magnetofonu života, ale to každý dávno ví.
Používání krátkých veršů, které nesou obecnou (obrazně - nechci se rozepisovat) informaci beru nefér vůči čtenáři. Používání neurčitých jevů dovoluje si představit cokoliv a tak se tam vpasovat téměř pokaždé.
Obrazy. Popis "přetrhnutí" se mi líbí. Víc asi nic.
vše... | ústraní... | houby... | Ranní probuzení... | žár...