Připadá mi, že ten obsah básničky je minimápně poloprázdný. Osobně preferuji druho strofu, ta se mi zdá v pořádku, jinak je to tak trochu mlácení prázdné slámy, promiň.
A sobci sobcem
tě od nynějška zvou,
že nestavíš jim mosty
a jdeš si cestou svou. - a od toho pocitu bych se odpíchla, tady skutečně něco říkáš čtenáři
Jsem kritik. A ne v tom dobré slova smyslu, že bych tomu jako rozuměl. Jsem kritický a spíš hledám hnidy než chválím.
Proč kol planety kráčíš,
když na ní tolik cest,
proč v nebesích se vznášíš,
proč jen se nedáš vést.
Obstojně rýmuješ, líbí se mi tvé používání anafory (proč...), i to že se snažíš o kompaktnost jednodlivých veršových celký pomocí podobné stavby. Nemůžu ale než nevytknout, že je to na někdy na úkor obsahu. Obsah sdělitelný pár slovy natáhneš na celou sloku a co pak chudák čtenář opitý rohlíkem rýmovaným a prázdným. Klidně to můžeš dělat, ale ať to čtenář nevidí. Z téhle sloky přímo trčí, že je to hodně natahovaný obsah, jen aby naplnil formu...
Malý kulatý svět | Ni píď, ni malilinký kousíček... | My dvě, ty a já! | Ze zvyku | Jeptiška