Jen v nebesa padlá
já oblékat se smím,
falešný soucit
mi v duši vhání spleen.

A sobci sobcem
tě od nynějška zvou,
že nestavíš jim mosty
a jdeš si cestou svou.

Proč kol planety kráčíš,
když na ní tolik cest,
proč v nebesích se vznášíš,
proč jen se nedáš vést.

Proč každý je ti cizí,
proč negativa znáš,
proč máš tisíce vizí,
proč sama umíráš.