Do nebes
na ples
vzhůru stoupáme
po žebříku vaty
můj ty Tondo kolenatý
kývneme mrakům
prolezeme celý svět
do nebe na ples
na výlet
to je výhled
pevnina dole, na dlani
dálná jak tvé volání
když šeptáš mi do ucha
Ale ať nemeškáme
lez má milá, lez
směle a vesele
jak do dřeva nebozez
ať jsme tam dřív
než opijí se andělé
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ano, přesně tak, to bych moc rád. Samozřejmě vnímám, že toto není z děl, která považuju za ty lepší, jen malá odnož, na kterou jistě zanedlouho zapomenu ... příště - co se týče básní - jen houšť a větší kapky
Přečetl jsem se a pousmál Vypadá to jako ten mráček. Podobně tvarované myšlenky. Občas hluboké, občas syrové, občas prostinké. Ono je to v principu moc dobré. Na druhou stranu by to chtělo kus úspornosti. Prošpikovat trochou slovních hříček básnických figur. Nemusí to být ani vidět. Jen to musí být ,abych tak řekl, propracovanější. Už tam máš vlastně všechno, co je potřeba. Nápad a tak. Teď začíná ta tvrdá práce, která je nutno se naučit. Teorie a forma... Není to o tom, aby ses naučil psát jako Gellner, nebo jako Seifert. Je nutno se naučit, to jak psali oni. Umět všechno, co tihle a jiní velikání pro poezii objevili z hlediska formy a postupů, a pak přidat něco svého. Psát jako Egon Otoman. Ale jelikož žiješ v téhle době jsi bohužel nucen stát na hlavách těch, co šli cestou poezie před tebou, a šátrat na hvězdy zase o kousek výš.
s pozdravem OŘ
Trhni za oponu | Nic | Volání | Někdy, určitě třeba | Profil