Beru prášky a jdu spát,
při zapálených svících,
třeba mi bude štěstí přát
a já uhořím...
V bezmezné milosti
budou nad mnou truchlit s lítostí.
S lítostí nevinnou ,že ONI za nic nemůžou
snad na Onen svět mi pomůžou...
Jsou zavřeni v pevnosti,
v pevnosti lásky,
a tak uzavírejme na ně sázky.
Tisíc na to,že se pevnost rozsype
a nic po ní nezbyde
jen popelem ji kněz posype.
A co potom?
Budou si přát uhořet?
vsadím na to dalších pět.
Hodnocení:4 (celkem: 12, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Velmi temný text, který působí jako výpověď hlubokého zoufalství a bezvýchodnosti. Obraz pevnosti lásky, která se má rozpadnout v popel, je silný a závěr působí mrazivě. Pokud je to víc než báseň a popisuje to, co právě plánuješ udělat, prosím neber další prášky ani nezůstávej sám — zavolej 155 nebo 112 a řekni někomu blízkému, ať za tebou hned přijde.
Vůně páleného masa | Ráno | Klasicca | Erární hrníček | Mluvit?Ale s kým?