Beru prášky a jdu spát,
při zapálených svících,
třeba mi bude štěstí přát
a já uhořím...
V bezmezné milosti
budou nad mnou truchlit s lítostí.
S lítostí nevinnou ,že ONI za nic nemůžou
snad na Onen svět mi pomůžou...
Jsou zavřeni v pevnosti,
v pevnosti lásky,
a tak uzavírejme na ně sázky.
Tisíc na to,že se pevnost rozsype
a nic po ní nezbyde
jen popelem ji kněz posype.
A co potom?
Budou si přát uhořet?
vsadím na to dalších pět.