Vždy když okenice pokropí světlo hvězd
z kasemat tón jemný rozruší noční klid.
Ten tón zavře ti víčka a ty usneš,
v komnatách však není svatý klid.
Tajemná paní vstupuje v krajkoví
- omamnou vůní nasycený vzduch -
a Měsíc v dmém úžasu a závisti
skrývá se za roušku temných oblaků.
Tou vůní opojen a krásou omráčen,
mdlím, oddávám se, chci dobrovolně
srde své rmoutit. Suďtě mě!
Jste krutí, vězni němého obdivu.
Ona je nevinná, však vládne krkavcům
a sama Dokonalost se ji klaní, vy to dobře víte,
sami bývali jste stejní, věřili jste a žili.
Potom ona jedním pohledem letmým sžala váše duše.
Nejsem nic než uhašená louče,
svítím temným světlem
vzduch mi smysly bouří
srdce bídnou písní v křeči
hroutí se a pláče, leč
pro tajemnou paní zas
nadechnout se touží
té vůně smrtelně jedovaté.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 2x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Paní tajemná |